Eddie Irvine s Ferrari

Edmund "Eddie" Irvine Jr. (* 10. listopadu 1965) je bývalý automobilový závodník ze Severního Irska, který v letech 1993 až 2002 závodil pod britskou vlajkou ve Formuli 1. V roce 1999 byl Irvine s Ferrari vicemistrem světa jezdců Formule 1 a během 10 sezón vyhrál čtyři Grand Prix. 

Irvine debutoval ve Formuli 1 v předposledním závodě sezóny 1993, Velké ceně Japonska, kde byl partnerem Rubense Barrichella v týmu Jordan. 

1996 počátky u týmu Ferrari

 V Austrálii, kde zahájil sezonu poté, co porazil svého tehdejšího týmového kolegu a dvojnásobného mistra světa Michaela Schumachera, skončil Irvine třetí. Před pátým místem v Argentině skončil v následujícím závodě v Brazílii mimo bodované pozice na sedmém místě. Při Velké ceně Evropy se dostal do kolize s Olivierem Panisem, kvůli které oba jezdci ze závodu odstoupili. Po čtvrtém místě ve Velké ceně San Marina následovalo osm po sobě jdoucích odstoupení kvůli nespolehlivosti nebo účasti v závodních incidentech. Irvine odstoupil z posledního závodu sezóny v Suzuce poté, co skončil šestý ve Velké ceně Portugalska. Irvine skončil v šampionátu jezdců desátý s 11 body. A již se těšil na další ročník, opět s týmem Ferrari.

1997 další rok u Ferrari

 Irvine a jezdec Williamsu Jacques Villeneuve se srazili v prvním kole úvodního závodu sezony v Austrálii. V Argentině, kde o dva závody později skončil druhý, Irvine bojoval s Villeneuvem o vedení, přestože měl Villeneuve žaludeční potíže a jeho vůz měl problémy s brzdami. Tento výsledek ukončil volání po Irvinově odvolání v italském tisku. Irvine dosáhl své dosud nejlepší výkonnosti dvěma třetími místy v řadě v Monaku a San Marinu. Irvine dokázal bojovat s Olivierem Panisem a Jeanem Alesim, když dostal kolo zpět ve Velké ceně Španělska, a skončil až na 12. místě. Poté dostal 10sekundovou penalizaci za stop-go, poté, co zdržel Oliviera Panise a Jeana Alesiho, když se dostal o kolo zpět.

Při Grand Prix Kanady byl Irvine účastníkem dalšího incidentu v prvním kole, tentokrát s jezdcem McLarenu Mikem Häkkinenem.

Na stupně vítězů se vrátil třetím místem ve Velké ceně Francie, před sérií sedmi závodů, ve kterých byl buď mimo body, nebo mimo závod. Během léta bylo oznámeno, že Irvine zůstane ve Ferrari i pro rok 1998. Jeho série špatných výsledků skončila třetím místem v Grand Prix Japonska a sezónu uzavřel pátým místem v Grand Prix Evropy. Irvine skončil sedmý v šampionátu jezdců s 24 body.

1998 předposlední rok u Ferrari

 Irvine zůstal u Ferrari i v roce 1998 a opět byl jeho partnerem Schumacher. Irvineova fyzická kondice byla zpochybněna, když trpěl bolestmi zad. Aby se s tímto problémem zamezilo, byla mu do vozu instalována nová sedačka. Irvine měl v novém Ferrari F300 během předsezónních testů jen velmi málo a byl znepokojen válkou o pneumatiky mezi Goodyearem, dodavatelem pneumatik pro Ferrari, a Bridgestonem, ale přesto si byl jistý svými šancemi v nadcházející sezóně. V prvním závodě sezóny v Austrálii skončil Irvine na čtvrtém místě, v následujícím závodě v Brazílii mimo body na osmém místě. Irvine skončil na stupních vítězů šestkrát v následujících sedmi závodech, včetně druhého místa ve Francii za týmovým kolegou Schumacherem.

V červenci bylo oznámeno, že Irvine podepsal dvouleté prodloužení smlouvy. Smlouva stanovila, že Irvine si může zvolit svou vlastní strategii a nastavení, i když zůstane v podpůrné roli Schumachera. Po dvou odstoupení v následujících třech závodech Irvine dokončil sezónu se třemi body, včetně dvou druhých míst v Itálii a Japonsku. Irvine zakončil sezónu na čtvrtém místě v šampionátu jezdců se 47 body.

 1999 nejlepší rok s týmem Ferrari

Tato sezóna byla absolutním vrcholem Irvineovy kariéry. Pomohlo mu k tomu nejen to, že se konečně dostatečně sžil s vozem Ferrari, ale vedla k tomu i nehoda Michaela Schumachera v Grand Prix Velké Británie, při které si Němec zlomil nohu. Irvine tak mohl bojovat o titul mistra světa.

Irvine poprvé v kariéře zvítězil v úvodním závodě sezony.V následujících závodech si udržel dobrou formu a bodový zisk. Soupeři mu byli jezdci McLarenu, kteří také hodně chybovali. Po Schumacherově zranění zaujal jeho místo na sedadle jezdce Mika Salo a Irvine se stal nejlepším jezdcem týmu. Irvine zvýšil své šance na zisk titulu ziskem dalších dvou vítězství v Německu a Rakousku. Jeho vítězství v Německu bylo kontroverzní, protože mu kolega Salo dovolil předjet ho mimo dosah kamer, ale v Rakousku tvrdě bojoval s Davidem Coulthardem z McLarenu, který poslal svého týmového kolegu Miku Häkkinena z trati hned v úvodním kole. Irvine však možná Saloa stejně předjel, protože zajížděl rychlejší časy. Irvine pak jako gesto vděčnosti předal vítěznou trofej druhému Salovi.

V Maďarsku obsadil třetí místo a v Belgii čtvrté, ale Ferrari začalo mít s vozem problémy. Salo i Irvine si stěžovali na špatné řízení a nedostatečnou přilnavost, což údajně způsobila nepřítomnost Michaela Schumachera v týmu. Irvine se domníval, že mu Ferrari dostatečně nepomáhá v jeho snaze o získání mistrovského titulu, a proto pohrozil odchodem z týmu. Irvine nebyl schopen držet krok s vedoucími jezdci a ve Velké ceně Itálie skončil až šestý. To však nebyl případ Sala, který skončil třetí, protože se s vozem Ferrari cítil v pohodě. Irvine kvůli tomu přišel o důležité body, ale měl štěstí, protože se nedařilo ani jeho hlavnímu konkurentovi Häkkinenovi. Eddieho náskok 8 bodů byl ale Häkkinenem vymazán a před Grand Prix Evropy měli shodný počet bodů. 15. září bylo oznámeno, že Irvine podepsal tříletou smlouvu s týmem Jaguar za 15 milionů liber. Jeho týmovým kolegou v roce 2000 měl být Johnny Herbert.

Irvine jel na okruhu Nürburgring velice slibně a mohl pomýšlet i na výhru, když dal tým McLaren Häkkinenovi špatné pneumatiky, závod byl totiž poznamenám častými změnami počasí. Naneštěstí pro Irvinea, jinak bezchybní mechanici Ferrari si tentokrát dobře nevedli a Irvine dojel na sedmém místě. Häkkinen nakonec ještě stihl předjet Irvinea a poté ještě Minardi Marca Geneho a dojet pátý. Do Malajsie už přijel i uzdravený Schumacher a Irvineovi pomohl. Němec startoval z pole position, Eddie ze druhé pozice (vozy Ferrari byly najednou opět rychlé). Schumacher nechal svého týmového kolegu předjet a potom se snažil zdržovat Häkkinena. Několik hodin po závodě byly vozy Ferrari diskvalifikovány kvůli drobné nepovolené aerodynamické součástky na bočnicích. Häkkinen tak mohl slavit titul a McLaren vyhrál pohár konstruktérů. Diskvalifikace byla ale poté zrušena a jezdci Ferrari vráceni do výsledkové listiny. Irvine tak měl náskok před posledním závodem 4 body na Häkkinena.

Rozhodovalo se tak až v závěrečné Grand Prix Japonska. Irvinenovi stačilo dojet před Finem a mohl se radovat z titulu. Irvinenovi se ale nedařilo držet tempo a dojel třetí. Häkkinen vyhrál, Michael Schumacher dojel druhý, což znamenalo, že titul připadl Finovi.

Irvineovo úsilí během sezóny ale pomohlo Ferrari získat svůj první titul mistra světa v Poháru konstruktérů po 16 letech.

Irvine byl oceněn Hawthorn Memorial Trophy, každoroční cenou udělovanou nejúspěšnějšímu britskému jezdci nebo jezdci Commonwealthu ve Formuli 1 v průběhu jedné sezóny. Byl také jmenován britským soutěžním jezdcem roku Autosportu pro rok 1999.

V roce 2000 se Irvine přesunul do týmu Jaguar, ale to je již jiná kapitola.